Rozhovory

Dnes vás čeká slavnostní předpremiéra Mazaného Filipa, kde tvůrci filmu zasednou v hledišti. Budete hlídat, zda a kdo se směje?
Ne, nezvládnu to, budu ohluchlý, snad až oslepený nervozitou. Divácké reakce se budou ozývat snad jen zdáli, jako vzdálený příboj s pachem mořské soli v mém chřípí.

V Mazaném Filipovi vzdáváte nenápadně poctu svým oblíbeným filmům. Můžete jich pár prozradit?
Ach bože, snad jen stovky dalších případně natočených filmů by obsáhly ty tisíce oblíbených filmů. VMazaném Filipovi se mi jich podařilo citovat jen asi 150, ale to je zatraceně málo.

Byl jste v poslední době v kině?
Jsem až fanatickým divákem, bohužel kvůli vlastnímu filmu se ne a ne dostat pořádně do kina. Jak ale říkáme my filmaři - Nemusí pršet, hlavně když krápe.

Co čtete kromě detektivek - chandlerovek, které ve filmu něžně parodujete?
Čtu všechno, co jsem v životě už alespoň jednou přečetl. Vím pak, že se nezklamu a užiju si příjemné sobotní odpoledne spojené s tichým podřimováním pod dekou.

Kdy jste byl naposled na koncertě a na jakém?
Jistě, koncert, budu se muset podívat do svého notesu z roku 1903, nevzpomínám si teď přesně.

Stačí režisér před premiérou sledovat televizi? Třeba Nemocnici, nebo aspoň zprávy?
Samozřejmě, kdo by si nechal ujít třeba právě zprávy. Vždyť se vždy dozvíte, například od politiků, něco nového, povznášejícího, něco, co byste od nich nikdy ani v nejbujnější fantazii nečekali, něco, co vás nabudí, snad doslova nakopne do dalších dnů, měsíců, týdnů, roků a možná to na vás zanechá nesmazatelné stopy na celý život.

V. M. (1960) Režisér, producent, herec a galerista, bývalý ředitel Barrandova

Jsem průhledný, všichni mě chápou

Mladá fronta DNES Kultura
str. 11, MIRKA SPÁČILOVÁ

Tomáš Hanák se představuje jako detektiv Marlowe ve filmové novince Mazaný Filip Praha - Do dvaceti kin zítra vejde zasmušilý elegán s ocelovým pohledem, herec Tomáš Hanák coby detektiv Phil Marlowe v "ostře nabité" filmové parodii na americkou drsnou školu Mazaný Filip. A všude bude bavit diváky až do poslední vteřiny, kdy odchází proti západu slunce se slovy "Nikdo mi nerozumí. Jsem záhadný."

Jste opravdu záhadný a nikdo vám nerozumí?
Jistě, jen Marlowe by mi rozuměl. Ale jak bych si s ním povídal, když už deset let abstinuji? Leda bych ho vzal do lesů na vandr. - Ba ne, já jsem naopak průhledný a všichni mi rozumějí.

Vážně nepěstujete sebelítost?
Ne, už se nelituju. Ale když jsem ještě pil, to bylo nějakého pláče, holešovické ulice by mohly vyprávět.

Spočítáte, kolikrát jste Mazaného Filipa hrál v Divadle Sklep?
Snad šedesátkrát, osmdesátkrát... nevím. Máte jiné údaje?

Ale ne. Zajímá mě, jestli se sám ještě bavíte.
Bavím. Takzvanými hláškami, humorem, který je obsažen už v Chandlerovi a nemohl se nedostat z jeho knih do hry a teď do scénáře Václava Marhoula. Pořád se směju některým situacím, ne řachandám, ale vážným hovorům. Třeba když se policajt Marlowa ptá, zda má nepřátele, on se zamyslí a odpoví: Jen berňák.

Jak jste na tom s daňovým úřadem vy?
Snažím se, už pro klidné spaní, ale z toho má noční můry i svatý.

Líbí se vám víc Marlowe, nebo starosvětští detektivové jako Hercule Poirot, či naopak moderní ranaři pálící od boku?
Já pohříchu detektivky nečetl, mé logické myšlení nedostačuje na řazení důkazů a příznaků. Ale Marhoul chtěl, abych si přečetl aspoň jednu chandlerovku, vnutil mi Vysoké okno. A já zjistil, že se mi Marlowe líbí, dokonce je mi v něčem blízký. V tom, jak by chtěl změnit svět, ale nemůže, tak aspoň nepřistoupí na hru. Má ovšem jednu výhodu: nemá závazky, nikoho neživí. Vlk samotář.

Když se vidíte v Mazaném Filipovi coby hollywoodský idol, říkáte si: Chlapče, tys mohl udělat kariéru? Připadáte si fotogenický?
V tomhle filmu docela ano. Dokonce mi střihač řekl: Víš, že se to podařilo sestřihat tak, že to vypadá, jako bys uměl hrát? Ale v dekoracích, kostýmech, s hudbou, kde všecko pro Marlowa hraje, to bych musel pajdat, abych to zkazil. Na plátně to vážně vypadá jako klasika. Ale aby se to vyrovnalo, naopak ve Skřítkovi Tomáše Vorla, který se právě dotočil, jsem naprosto ohavný.

Stejně ohavný jako lesní muž v americkém filmu Bratři Grimmové?
Ještě ohavnější. Tu masku muže, který se proměňuje v psa, jsem taky shodil nedávno a byla to příjemná úleva.

Americká filmová databáze vede tři Hanáky-herce, dva tam mají pár řádek, zato vy celý sloupec rolí od Bratří Grimmů k postavě Mr. Kaliny z Rádia Limonádový Joe. Víte vůbec, že o vás vědí?
Že o mně svět ví, to se dovídám až teď a za tu zprávu děkuji. Čekám na to čtyřicet šest let. Ani režisér Bratří Grimmů Terry Gilliam o mně nic nevěděl, až když viděl plakát k filmu, povídá: Ty jsi tu asi známý? Taky o mně mluvil s jistou dámou, ta se prý nadšeně ptala, co u něj hraju, a Gilliam na to - Psa.

Mazaný Filip je parodie na americké retro, televize pěstují české retro - a co vy? Jste nostalgik?
Strašný nostalgik, dokonce nechci mít doma žádné nové výrobky.

Takže nemáte třeba ledničku?
No - mám, ale taky už není nejnovější. Jen si vzpomeňte, jaký to býval svět, tak před třemi roky...

Filmová hra na Los Angeles 30. let je neškodná, ale co český stesk po 70. letech? Je jen bahniskový, jak říkáváte, nebo i nebezpečný?
Rád bych řekl, že nebezpečný není, že jde jen o vzpomínky na mládí. Ale bojím se, že části lidí se stýská po době všeobecné bezstarostnosti. Být po mém, aspoň bych to neprosazoval kvůli sledovanosti. Chceš seriál Chlapci a chlapi? Dej si inzerát!

Složím vám poklonu za text písničky v Mazaném Filipovi, ale hned přidám výtku: proč jich není víc?
Mohl to být krásný muzikál. Já si dokonce říkal, že by ve stylu Mazaného Filipa šel natočit krásný vážný film. Pak muzikál. A písní jsem původně napsal pět.

Škoda, co s nimi teď bude?
Co by bylo? Filip II, Filip III, Filip IV...

Tomáš Hanák: Jsem stroj na peníze

lidovky.cz - kultura, rozhovory
Alena Plavcová

* Nedávno jste dotočil roli lesního muže v americkém velkofilmu Bratři Grimmové. Bylo to jiné natáčení než v Česku?Myslíte v Čechách? Tak 75 milionů dolarů šlo na výrobu a 75 milionů půjde na propagaci. Kdežto třeba Tomáš Vorel měl na svůj nový film Skřítek 4 miliony korun na všechno. V Česku si catering platí člověk sám a mezi natáčením sedí ve stanu. U americkýho filmu je o herce postaráno. Má karavan, kde je air condition, spousta ovoce a nápojů a leží tam až do poslední chvíle, než ho zavolají na plac. Jak jsem byl poučen, když mě zavolají, tak nemám jít hned, ale počkat pět až deset minut. Nesmím běžet! A když jsem si jednou nes jídlo v termopolystyrenu sám, tak se paní, která si nade mnou vzala patronát, zlobila: "Tohle už nikdy nedělej! Tady kolem je spousta runnerů připravených okamžitě ti to nést." Takže jsem si pak užíval: "Runner! Je tady las-ka-vě nějakej runner?"
* Bylo vám to příjemné?Není to nepříjemný. Ale to souvisí s americkým pohledem na svět. Oni si opravdu váží toho, kdo dosáhne úspěchu. I já, jako levný východní herec, jsem měl svýho standmana, stojáčka. To je člověk stejně vysokej, podobně rostlej, stojí na place, když se svítí a zkouší. Dokonce mi říkal kamarád, který měl epizodní roli v jiným americkým filmu, že tam to za známého herce všechno odchodil dvojník, zatímco star se dívala v karavanu na monitor, aby viděla, kudy má jít. Pak to jednou prošla naostro a zase zalezla do karavanu. To už je polovirtuální - asi už nebude trvat dlouho a producenti si od herců odkoupí laserem sejmutý obraz tváře a hrát bude už jen počítačový program.
* Zdá se, že v posledních letech jste hodně v pohodě. Abstinujete, je o vás zájem, usadil jste se. Je to nejšťastnější období vašeho života?Přes všechny stížnosti, který občas ventiluju, to vážně není zlý. Vlastně jsem nikdy nedoufal, že to bude tak dobrý. Že budu mít dost práce, že to bude s dětma po všech dramatech z minulosti tak dobrý, jak to je. Se Sklepem je to furt zábava. Že budu pracovat s Terry Gilliamem z Monty Python na Bratrech Grimmech, o tom se mi ani nesnilo. Já už mám plány přeplněný. Ale abych řek pravdu, pořád mám problémy s tím, jak žiju. Přitom nechci omezovat své okolí, nechci pořád říkat: "Prosím, když tady nejste v tý místnosti, tak zhasněte." Chtěl bych prostě žít s úplným minimem, protože necítím puzení získávat stále nové a nové věci.
* Skromnost je pěkná věc, ale vlastně jste mi neodpověděl. Nebo pro vás bylo šťastnější vaše "chlastací" období?Nevím. Bylo to bezstarostný. A pokud starosti zahrozily, stačilo utopit je v pivu. Jak člověk založí rodinu, přichází odpovědnost. Možná teď nejsem nejšťastnější, ale je to takový... nejlépe uspořádaný.
* To zní dost rezignovaně. Vám, s prominutím, táhne na padesátku.To obvykle přichází krize středního věku...(vydá neidentifikovatelný skřek) ...lidově: Mládí v prdeli, do penze daleko. Fyzicky to nepociťuju, ale člověk začíná dumat, jestli má ta jeho slavná existence na týhle planetě nějaký smysl. Najednou se octnete v místě, kde si říkáte: "Proboha, vždyť tady jsem vůbec nechtěl být!" Samozřejmě to, co dělám, je leckdy docela zábava a leckdy dobře placená, ale já jsem přece chtěl být někde jinde!
* Kde jinde? Kdekoli. Mě bavilo měnit místa pobytu, nikde netrčet moc dlouho - tím pádem nemuset být "loajální". Kočovat, třeba i jenom v rámci téhle země.
* Fakt? Tak proč si ve většině svých rozhovorů libujete, jak jste se usadil v domečku u Berounky, kde vás návštěvuje vypelichaná veverka?No, člověku se časem trochu zasteskne po tom, co nemá. Kdybych žil sám v maringotce, tak bych chtěl zapouštět kořeny. Teď je mám zapuštěný v místě, který je opravdu krásný, kde jsem našel ženu a rozmnožil se, kde jsem relativně šťasten. Ale samozřejmě to kouzlo doby, kdy nebylo trvalé bydliště a kdy všechno bylo otázkou toho, kam pojede noční vlak, to teďka už nemá.
* Stýská se vám po tom?Aby ne. To je, jako bych vám tady zpíval nějakou trampskou písničku o tom, že celej můj život se kdysi dal naskládat do větší krosny. To už teďka nejde. Teď by na to muselo být asi pět kamionů.
* Čeho se nejvíc bojíte?Od té doby, co nepiju, mých obav ubylo. Nejvíc pozoruhodných malérů jsem nadělal v nalitosti. Jezdil jsem po Praze autem a nevěděl o tom. Lži, výmluvy, vypitost až k agresivitě. I nějaká upocená nevěra by se našla...
* Měl jste pak v kocovině výčitky svědomí? Nebo už jste byl tak na plech, že vám bylo všechno jedno?Musel jsem se zase co nejrychleji zplechovat, honem rychle zase ztratit vědomí, protože pak se daly najít argumenty. Třeba že mě nikdo nemá rád, že jsem zahnul ze zoufalství, protože ta má mě, chudáčka citlivýho, nechápala. Přesto ty výčitky potom bývaly děsivý, pekelný. Dodnes cítím normálně fyzickej strach. Vida - takže zbabělost vlastně může člověka nutit být spořádaným.
* Pěkná definice měšťáka...Teď to asi vyznělo, že jsem zbabělej být třeba nevěrnej, nebo udělat něco, co se nesluší. Ale copak jsem sám, kdo někdy cítí takový to šťourání: Nechceš to zkusit? Šlo by to ještě? A nemusí jít vždycky jen o tu nevěru. Ale když je člověk střízlivej, většinou dokáže věci zvážit a řekne si: Á, stálo by mi to vůbec za to? Zaplaší šťoury a couvne. No a pak někdy může mít pocit, že... že je to trochu nuda. (zarazí se) Jéžiš, co to ze mě leze?
* Čistě teoreticky: Co zbyde chlapovi, když přestane být flexibilní, elastický, dravý, zkrátka když stárne?Ale to já vůbec nevím. Já totiž, po pravdě řečeno, kromě nějakých chvilek, kdy si v noční košili jdu dát v noci ven cigáro, na to zaplaťpánbůh nemám čas moc myslet. Protože tý práce, ať už tý povinný, kvůli získání obživy, nebo tý, na kterou se těším, je fakt hodně.
* Vy dělíte práci na povinnou a nepovinnou?Jo, protože je tady ta odpovědnost. Mám takovou nepříjemnou vlastnost, zřejmě po mámě, že i když se nám na kontě nakupí relativně dost peněz a moh bych si dopřát, tak mě to neuklidní. Říkám si: Ale co když? Takže mám permanentní pocit, že musím hodně pracovat.
* Jste workoholik?Už asi jo. Lamentuju, žena je mrzutá z toho, že chodím domů pozdě a ještě v noci píšu. Ale kromě toho, že je to úchylka nemít čas na nějaký spočinutí, tak ono to svůj půvab - skoro drogovej - má. Člověk si připadá jak zemní stavební stroj, protože to takhle hrne (předvádí oběma rukama). Někdy si představím, jak se ohlídnu a za mnou ležej ty bobky peněz! A já furt vrrrrr - plesk, vrrrrr - plesk... deset tisíc, patnáct tisíc... Něco jako Jágr - továrna na góly. On jistě taky musí mít ten pocit.
* Na co jste vlastně továrna, kromě bobků?No na peníze přece. A vedlejší produkt je občas něco aspoň trochu povedenýho v divadle. Tam je to dobrý. Ale ve chvíli, kdy uvádím veselou tombolu a jsem usmívající se moderátor s motýlkem... Jednou bylo v tombole 120 cen! To trvalo asi dvě a půl hodiny a já myslel, že už začnu metat kozelce. Robert Nebřenský (zpěvák skupiny Vltava) měl kdysi sen, jak moderuje zábavnej pořad a lidi se smáli, ale po každým vtipu chtěli víc, ještě víc. On už nevěděl co, a oni: "Ještě něco, Róóóbertééé! (křičí)" Tak si popad hlavu za pačesy a ufik si ji. Gejzíry krve tryskaly z tepen a lidi: "Jóóó, ještě víc!!!" Až se probudil. Co nemám rád je, když postřehnu, že se něco opakuje. To mě děsí i při hraní, když si uvědomím, že jsem byl schopen naučit se nějakou grimasu, která režisérům vyhovuje, a mám tendenci v pudu sebezáchovy ji pořád používat. Munzar je skvělej, ale kolikrát jsem si všim, že on jde třeba takhle k oknu (předvádí u okna hereckou pózu z profilu, jako dělanou pro záběr kamery). Snažím se i to moderování nebrat jenom jako kšeft. Říkám: Já vám to budu uvádět, ale napíšu si scénář sám.
* Vy máte hodně vymazlenou sebeironii. Zkouším si představit, co vám táhne hlavou, když moderujete takový večírek...Blbý je to na VIP párty, protože tam na vás ty lidi opravdu koukaj skrz prsty. Takhle se postavěj (předvádí VIPa s prstem intelektuálně zapíchnutým v tváři) a jako: Tak se ukaž, panáčku, my jsme si tě zaplatili. To si občas říkám: Zaplaťpánbůh, že nepiju. Protože nalejt si pár panáků do hlavy, tak by člověk za chvíli začal být agresivní a řekl by jim, co si myslí.
* Co byste jim řekl?Asi bych na ně vylil žluč, svoje komplexy, léčil bych si na nich to, že jsem se od nich nechal koupit. Ale taky byly akce, který vypadaly, že to bude opravdu takový šlápnutí do ... hlubin. Třeba mi zavolali: "Prosím vás, on pan Macháček na poslední chvíli odřekl představení nový polivky... (vychutnává si to slovo) instantní. Nemoh byste to za něj vzít?" A ono, na rozdíl od těch VIP akcí, je to vlastně školení zaměstnanců, normálních lidí, dealerů, který se živí v potu tváře, v potu povinný "loajality" ke svým nechutným polívkám. A jsou rádi, že je tam Hanák nebo Macháček, který si můžou dovolit s vážným obličejem říct nahlas, že "cítí nefalšované štěstí, že směli na půnebí polaskat tak báječný instantní produkt". Může z toho být někdy skoro divadlo, oboustranně příjemná práce.
* Jste typ muže, který hezky stárne. Jak se to dělá?Nedávno jsme se o tom bavili s novinářem Tomášem Baldýnským, došli jsem k implantátům a depilacím a on mi řekl o jedné absolutní novince. Víte, co je to anal bleaching? Vybělení řitního otvoru! Jak je tam ten zahnědlej věneček, takovej ten límeček až skoro, jako má nějakej hrabě... Já mu nevěřil, až jsem se podíval na internet. A bum! Už se tam přetřásá, kdo ji má vybělenou. I jedna herečka ze seriálu Moji přátelé! Tak teď už na ni člověk kouká a říká si: Copak je na tobě, holka, novýho?
* A kromě toho? Docela účinná brzda proti stárnutí jsou děti. Pokud si člověk najde čas s nimi být, tak objeví jiný, dávno zapomenutý svět, kde absolutně neplatí nějaký rozvrstvení, kdo je třeba důležitej. Časový pojmy jsou jiný, i vzdálenosti. Byl u nás na návštěvě Jirka Macháček s rodinou, moudře jsme plácali o životě, o penězích... A přimotal se synáček a říká: "Stlejdo, kdy už pojedete domů?" Protože prostě neví, že stlejda zrovna hraje v Jedna ruka netleská. Pro něj byl nezajímavej, protože si s ním nehrál. Děti jednají na rovinu a nepoužívají ironii, je to vlastně úleva.
* Nabíjíte se od dětí energií?Až mám někdy pocit, že dělám něco trestnýho. Protože si syna v posteli normálně připojuju na sebe. Vezmu ty jeho haksničky v tom vykasaným pyžamku a připojím si je na svoje nohy, když jsem umoderován k smrti, a úplně cítím, jak mě nabíjí. Naštěstí z toho zjevně újmou netrpí.

KDO JE TOMÁŠ HANÁK

Tomáš Hanák (46) se narodil v Kremnici, jako dítě žil dva roky na Kubě a ve Venezuele. Od dětství závodně vesloval, byl několikanásobným juniorským mistrem ČSSR. Neúspěšně se hlásil na DAMU, začal studovat VŠE, obor zahraniční obchod, ale studia nedokončil. Od roku 1977 je členem divadla Sklep. Časem se prosadil i jako filmový herec (např. Bony a klid, Kopytem sem, kopytem tam,Válka barev, Kamenný most, Cesta z města, v těchto dnech jde do distribuce jeho nejnovější film Mazaný Filip, kde ztělesnil roli detektiva Phila Marlowa). Od roku 1994 abstinuje. Má dvě dcery (jedna z nich je vnučkou Věry Chytilové) a jednoho syna. Źije se svou třetí ženou v domě nedaleko Berounky. Rád hraje scrabble.* Marně přemýšlím, co by se vám vlastně dalo vytknout. Jste ukázkový sympaťák, milujete své tři děti - každé má, pravda, jinou maminku, dáváte peníze na charitu, abstinujete. Máte vůbec nějakou Achillovu patu?Tak jo. Tak teď nasadíme mý sympatičnosti korunu. Mám strach, že se při všech těch starostech nestačím postarat o svou mámu. A je to o to horší, že co se týče pracovitosti, pravdomluvnosti, je máma můj vzor. Až to mé ženě může být občas proti srsti. Máma žije tak, jak by se podle mýho mělo. Neplýtvá, hospodaří, i na hřbitov na kopci se pravidelně doplahočí. A se svýma rodičema byla až do posledního vydechnutí. I když občas láteřila, protože musela dvaadevadesátiletýmu dědovi převlíkat mokrý pyžamo i prostěradlo, a děda při tom brečel, jak mu to bylo trapný. No a já teď žiju u Prahy kvůli často ubohý práci a máma je daleko v jižních Čechách a k nám do suchýho nepůjde, protože tam v tom vlhkým má zapuštěný kořeny. A najednou zavolá sousedka, že máma zase sedla na to svý kolo a nabourala hned u vrat a sotva se vleče. A já se bojím, že to třeba neuhlídám. A že už do smrti z toho budu mít stín v hlavě, protože jsem prostě nezvlád jednu z nejdůležitějších věcí v životě.

* Jste si jist, že byste se uměl postarat třeba o inkontinentního starého člověka?To nevím. Sám k sobě jsem, myslím, docela tvrdej a to samý očekávám od druhých. I moje partnerky s tím mívaly trošičku problém. Když je moje žena nemocná, tak jí donesu čaj, dojdu nakoupit, ale už jsem netrpělivej. A přitom vím, že bych jí pomoh víc, kdybych ji vzal za ruku a chvíli u ní poseděl na pelesti. To neumím.
* Skoro nikdy o své nynější ženě nemluvíte. Ona si to nepřeje?Myslím, že ne. Je o hodně mladší, o osmnáct let, a musela se vyrovnat s lecčíms, co si před svatbou nedokázala představit. Že budu tolik pracovat. A že jsem vlastně usedlej, protože se vyskáču ve Sklepě, ale hned po představení se sbalím a jedu domů. A tam chcíp pes, což mě plní blažeností. Pracuje v Berounským deníku na půl úvazku v inzerci. Je pracovitá a z rodiny má vypěstovaný instinkty, jak udělat to takzvaný teplo domova. Ale rukama, ne z Teska! A navíc je hezká. Za kulturou toho moc nenachodíme, z divadel mám hrůzu, jen do kina jdeme často.Ráda by asi šla na tancovačku, jenže lidi už po nás koukaj. Blbý je to i v restauraci. Když tam přijdem, číšníci se chovaj jinak, jsou k nám ochotnější, což je zase hloupý vůči ostatním.
* Obraťme list. Jste rád Čech?Je mi to úplně jedno. Žádnou hrdost necítím. Já nevím, co speciálního můžeme nabídnout například Evropský unii. Měl jsem možnost projet různý země a nevím o žádný český výjimečnosti. Že je tady vamberecká krajka? Nebo že vyrábíme nejlepší puky? Něco jsme zdědili, novýho moc nepřidali. Jsme na špici v pití piva, bravo. A kdybych měl říct: Jsem hrdý na to, že jsem příslušníkem stejného národa jako... tak snad jen - jako Václav Havel. Nikdo jinej mě nenapadá. Motejl. Jo, vlastně ještě František Skála junior. Protože tenhle výtvarník je pro mě vzorem ve všem: v životě, v práci, v jasnosti názorů a v neustupování. Aniž by byl agresivní.
* Nechybí téhle zemi nějaká idea, která by přesahovala to každodenní hmotařství?No věřící nejsem, i když občas si před spaním přeříkám otčenáš, protože jsou tam věci, který si chci za ten uplynulej den zrekapitulovat. Ale chce se mi věřit, že nahoře nějaký mlýny opravdu melou, že nějakej Petr si fakt všechno zapisuje a taky vyúčtuje. Když po půlnoci stojí u silnice stopař, přemůžu strach a většinou ho vezmu nechci věřit, že už tady zbyli jen vrazi, co mi ještě navíc rozřežou potahy mýho drahýho auta. Co mi hodně vadí, je, jak málo tady myslíme na ostatní, na lidi kolem. Tím nemyslím jen charitu. Promítá se mi to do toho neskutečnýho utrácení, do nalítávání reklamě, že ke štěstí potřebuju ještě tohle. To tady funguje úplně hrůzostrašně.
* Není to od vás trochu pokrytecké? Vždyť se na reklamě docela často podílíte...No tak byly to pastilky Rennies...
* ... a mobily a automobil jisté značky...No... máte pravdu. Přiznávám, že se na tom vlastně podílím. No vidíte. Teď Hanák mlčí...
* Patříte k českým celebritám. Znáte se osobně s dnešními mocnými? Znám se osobně se třemi ministry financí, tak jak se rychle střídali - Kočárník, Svoboda, Mertlík, protože jsem uváděl ples burzy cenných papírů. Ale vždycky to bylo v době, když už pod nima začaly praskat ledy a ostatní se už od nich drželi stranou, nejhorší to bylo u Svobody. Jo, aMacek mě pozval na svatbu! Nešel jsem tam, i když bych do toho prostředí, ze studijních důvodů, rád proniknul. A jednou jsem byl u nás v Nižboru vynést nějaký plechovky na šrotiště - a najednou postava ve vytahaný šustivý bundě. A on to Richard Falbr! Mám dojem, že tátu Falbra jsem pak zahlíd ještě jednou, na demonstraci proti Fidelovi. Asi se šel rozloučit s kubánským vyslancem.
* S kubánským vyslancem se znáte?Jen z té akce, kdy jsme letos v dubnu demonstrovali proti porušování lidských práv na Kubě. Vzpomínám si, jak se v dálce na terase celej rozzářil, když přicházel Grebeníček a Ransdorf. A Jakeš. A taky ten módní návrhář, jak se jmenuje, Osmani Lafita!
* Co ten tam dělal?My pokřikovali před vchodem: "Fuj! Hanba! Fidel - prdel!" A najednou přijelo černý auto s řidičem a vzadu někdo sedí za kouřovými skly. Já se podívám: berounská espézetka! Co tady kdo z Berouna dělá!? Tam přece bydlím! A on překrásnej Osmani, emigrant z Kuby, jestli se nepletu! A co teda ksakru dělá na rozlučce s fidelovitým vyslancem? Buďto ho, jako celebritu, vzal Fidel na milost, anebo... (významná pauza) seňor Lafita plní jisté úkoly během šití (pantomimicky šije a očima monitoruje okolí). Lafita koupil v Nižboru krásnou vilu, takzvanou hvězdárnu. Na opravy si najal místní, i klempíře. A protože byl večer a schylovalo se k dešti, tak milej klempíř hodil na komín kus plechu, aby tam nepršelo, a šel spát. Jenže... Lafitovi přiletěla v noci z Ameriky nějaká provoněná partička elegánů ze světa fešn. Uděláme si suprovou party! Zažali polena v krbu, jenže na komínu ležel plech a klempíř v peřinách, takže se rezidence okamžitě zaplnila dýmem. Výkvět světa módy se málem udusil v Nižboru! Globální zážitek.
* Jak na vás jako na někdejšího nejkrásnějšího českého muže reagují ženy? V divadle mi semtam někdo řekne: "Viděls tu ženskou v první řadě? Ta úplně měnila skupenství." Občas hraju takovýho milýho vřelýho zpěváka, kterej je sice úplně vypatlanej, ale umí, jako každej správnej populární krákora, pohladit dítě a rozmlženě civět na ženskou. Kleknu si na kraj pódia, zpívám to přímo nějaké ženě do očí a vždycky si říkám, kdy už to přijde. Kdy už ten chlap, co je tam vedle ní, mi ji normálně nakouří pěstí. Jednou už jsem dostal, od nějakýho černocha v baru v Ostravě. Já byl jak puma, on byl ze Zairu. Snad hodinu jsem mu zpíval jednu africkou píseň od Miriam Makeby: (začne zpívat) "Džolingóo, masonááá, adžamilé a mato..." Dlouho se držel. A pak mi ji ubalil, že jsem druhej den neviděl.
* Čekají na vás slečny před šatnou?Jo, ale asi to není takový to rockový... Celý léta čekám, kdy už po mně konečně někdo hodí ty legendární kalhotky. Pořád nic neletí. Asi si nakonec nějaký metače kalhotek budu muset najmout.
* Líbíte se sám sobě?Jako jestli ... Ježišmarja! No na to se nedá odpovědět. Já vlastně nevím.
* Vy nevíte, jestli se sobě líbíte?(dlouhé ticho) Někdy když vidím povedenou fotku z filmu, tak uznávám, že je to docela hezký, že v tom záběru působím esteticky.
* To je tak těžké říct, že se sobě líbíte?No... (hysterický smích). Líbím se vám?
* Přece jsem vás pochválila, že hezky stárnete...No tak..., většinou se ze sebe nepozvracím, když se podívám do zrcadla.
* Jak snáší vaše žena, že jste nejkrásnější Čech? Nebo už nejste?Jsem, byl jsem a budu! Ale žena, ta mě vidí hlavně doma a tam jsem pořád takovej nějakej upatlanej. Ale když jí něco nevoní, nebo si stěžuje, tak se před ní postavím a řeknu: "Ty si asi neuvědomuješ, co jsi v životě získala! Prober se konečně a dobře se podívej! Nevidíš nic jako výjimečnýho?" A ona se drze rozhlíží, začne hledat pod kobercem. Ne, neváží si toho. Ale nevděčnej je dneska celej svět. Už aby byl konec. Abych si moh dát vytesat na hrob: Zde leží a tlí Nejkrásnější muž minulýho století. Nebo tisíciletí?